Tělo jako dům

Vnější svět nám ukazuje náš vnitřní.  A tak se zajímám se o i svůj vnitřní svět  – i když je spousta věcí, která nás z něj odvádějí a přetáčí naši pozornost ven a krade nám energii, stále se vracím dovnitř.  Jak se to týká našeho zdraví? Naše tělo  je jakýmsi filtračním systémem pro naše nálady a emoce, co nezpracujeme vědomě, to zpracuje tělo nebo  se to v něm „usadí“.

 Blbě se to poslouchá, dá se uvěřit tomu, že bychom měli v sobě agresi, násilí, nepochopení, vztek, zlobu?  Je to tak, máme a není třeba se za to peskovat, tak jsme zařízení.  Tělo je totiž báječný nástroj, jak tu pobývat, a tak se nám to snaží maximálně ulehčit. A současně, když umíme naslouchat tělu, můžeme mu vědomě pomoci uvolnit nashromážděné.

Proč to dělat když ono to umí samo? Protože je dobré občas vylít, vyčistit a vyvětrat – stejně jako v domě. Jinak to může přetéct a změnit se na bolest či nemoc. Čeho je moc, toho je příliš.

A jak tělo vyvětrat od emocí? Dotekem, pohybem, meditací, zpěvem i tvorbou… nejen hmotou živ je člověk.