fbpx

Otec a syn

„Nemůžu se domluvit se svým synem. A on má navíc problém se svými sourozenci a spolužáky. Nemůže se s nikým srovnat, začíná být agresivní, nesnášenlivý. Hodně se hádá, není schopen domluvit se na nějakém kompromisu. A pomalu začíná přicházet puberta a je to horší a horší, rád bych mu pomohl, ale vůbec nevím, jak s ním jednat.“
To bylo zadání při jedné terapii.
Z pozvání na konstelace se muž trochu ošíval, ale přišel.
Zeptala jsem se na vztahy v rodině. „S bráchou se nebavím. Nemůžeme se domluvit, nevím proč. A malej bráška nám umřel. Nepamatuju to. Stalo se to ještě před tím, než jsem se narodil. To přece na mě nemohlo mít vliv, vždyť jsem ho neznal.“
„Mohlo, vlastně mělo to vliv – a nejen na vás, na celou původní rodinu i na vašeho syna.“
Vybral si zástupce za sebe a za všechny zúčastněné. A rána rodiny se otevřela, abychom ji mohli očistit, poléčit a nechat odejít… Tolik bolesti zavřené v nevědomí pomalu odcházelo a přicházela síla. Síla života, rodu.
Výsledek není vidět hned – lidé odcházejí vyhlazení a vyjasnění, s úsměvem na rtech a s nadějí. Někdy se na terapii i pozapomene, každodenní život překryje zážitek.
Asi po roce jsem muže potkala ve městě – jak se daří?“ má obvyklá věta. „Jo, pohoda.“ “ A co syn? Už se spolu bavíte?“ „ No jasně, plánujeme společnou akci na léto, no to předtím, to byla asi ta začínající puberta“
Usmívám se, neodporuju, tak to bývá… Další silný syn nebude pošlapán a dušen bolestí svého otce a dědy. Vím své. Stojí to za to.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.